Proč vlastně slavíme Vánoce?

I během našich z pohledu historie jepičích životů se oslavy Vánoc proměňují. Jen my ty rozdíly obvykle ani nevnímáme. V drobnostech se svátky lehce mění a za nějakých směšných padesát, sto let budou vypadat zase jinak, než jak je známe dnes. 

Jak odlišné byly teprve Vánoce před staletími. Původně pohanský svátek uprostřed tuhých mrazů vítal zlomový okamžik – zimní slunovrat. Dával naději, že světla a tepla začne zase brzy přibývat.

Starověcí pohané slavili 25. prosince svátek slunce a křesťané ho později nahradili svým „sluncem“ – Ježíšem. Namísto zrození nového života na polích vítali Příchod Páně. Podle Vatikánských znalců se tak stalo oficiálně poprvé v roce 354.

Autor: SXC

Mesiáš, Spasitel, tedy náš známý Ježíšek se měl narodit 25. prosince.„Náš Štědrý den se označuje jako vigilie, bdělost,“ uvádí Dagmar Šottnerová v publikaci Lidové tradice,„je očekáváním slavného dne. Narození Ježíše v Betlémě pak připadá na 25. prosince, Hod boží vánoční.“ 

Co je po jméně?

„Křesťanství určilo dvanáct vánočních nocí mezi Narozením Páně a Zjevením Páně,“ píše Pavel Toufar v knize Vánoce. Označení Vánoc tedy údajně pochází z dvanácti nocí (25. 12. – Narození Páně až 6. 1. – Zjevení Páně, svátek Tří králů), tedy „dvanáctnoce“, čili „dvánnoce“.

„Ostatně i francouzské pojmenování „Noël“ pochází z latinského „natalis“ (den narození) a anglické označení svátků „Christmas“ je rovněž spjato s křesťanstvím, protože se odvozuje od latinského „missa“ neboli „mše“,“ uvádí Toufar. „Německé pojmenování „Weihnachten“ pochází ze středohornoně­meckého „zu den wihen nahten“, což značí „za posvátných nocí“, staroněmecky vyjádřeno složeninou „winnahten“. A naše české slovo „Vánoce“ má zřejmou souvislost s německým „Weihnachten“ či „winnahte“ a dostalo se do našeho jazyka už v předcyrilome­todějském období.